Jsme na Facebooku….Vážení diváci zde v areálu, než se nám připraví další vystoupení, vyplníme tuto přestávku určitým vzdělávacím seminářem. Mi, Tomáši Machálkovi a mým divadelním kolegům Milanu Pavlištíkovi a Petru Kozovi se podařilo vypátrat staré spisy, kde jsou objasněna některá důležitá data a skutečnosti o Kozlovicích. Žádný z historiků je ještě neměl v ruce a vy máte veliké štěstí, že jste zde, a že se s nimi můžete seznámit. Pochopitelně si můžete dělat poznámky a své čerstvě nabyté poznatky předávat dále.
Ale pojďme k věci. Kdysi v tomto údolí žil poustevník Ondřej, který měl svou poustevnu v místních kopcích, které dodatečně dostaly jméno po něm a dodnes je známe jako Ondřejníky. Vžijme se nyní o 711 let nazpátek. Ondřej sedí ve své poustevně a z těchto kopců schází unavený, vysílený Petr (Petr byl hlavní pastevec dobytka, když mu v hlídaní krav ovcí a převážně koz pomáhali jeho věrní služebníci), který je předvojem svému stádu a svých poddaných v pastevecké skupině. Poustevník Ondřej byl v šoku, že v tomto údolí vidí člověka, což se mu v životě nestalo, a vysílený Petr byl rád, že konečně někoho potkal. Co udělali, pozdravili se a Petr požádal o něco na posilněnou, protože tak tak stál na nohách. Podle dokumentů není známo, jakým způsoben se oba pozdravili, ale předpokládáme, že asi dobrý den, nebo buďte zdráv. Ondřej mu nabídl slivovici, kterou pálil ve své jeskyni, musíme si uvědomit, že v té době ještě neexistovala palírna v Tiché ani na Hukvaldech, tak ji pálil načerno, což se občas vidí i v dnešní době. Petrovi tento nápoj zachutnal a zázračně pookřál řekl: To je dobré, tady se usadím, máte toho dostatek, jak se to vlastně vyrábí? Ondřej mu potvrdil, že je to je velice jednoduché a plodů je dost, tady si je třeba uvědomit, že ještě neexistovala nemoc švestek – Šárka.
Petr se rozhlédl a uviděl množství místa pro pasení svého dobytka. Pohlédl na místní kopec, který se mu velice zalíbil – tady bych vám to raději ukázal na mapě – a prohlásil: tady založím svůj tábor – a od té doby se jednomu z místních kopců říká Tábor.
Postupně tady dorazila skupina pastevců z Petrovy skupiny i s dobytkem, postavili si stavení a nějaké ty chlévy pro dobytek – tady bych pro jistotu raději ukázal na mapě, jak vidíte, na jižní straně byly pastviny a na severní byla většina budov, pro zajímavost Petrova chýše byla tady tahle.
Po čase začali pastevci pozorovat určitý úbytek koz a bylo veliké podezření, že toto nebezpečí přichází ze severní strany, kde se dnes nachází Hukvaldy i s hradem. Proto Petr nechal postavit na vedlejším kopci strážnici, kde se jeho podřízení střídali v hlídkování, od té doby nese kopec název Strážnice, na památku nevelkého stavení, které jste tam mohli vidět ještě v roce 1872, to jste asi nemohli vidět, nebo je tady někdo, kdo si to pamatuje a mohl by to potvrdit, není, proto pro ilustraci ukážu na mapce.
Tady bych chtěl připomenout další důležitou věc. Petr byl velice důsledný a své poddané na strážnici chodíval často kontrolovat, protože se bál o svá zvířata. Na mapě opět ukážu, kudy chodíval. Z tábora sešel, šel touto stezkou a v těchto místech, ano je to dnešní sklárna, tady ho to vždycky chytlo – tady Petr dělával vždy svou malou potřebu a protože toto místo bylo tak trošku stranou, začalo se mu říkat Malá strana. Opět jste poznali, že tento název se zachoval a Malá strana se roztáhla do délky, jak se postupně pastevci rozmnožovali.
Opačným problémem však trpěl Ondřej, který se nám po osídlení tohoto údolí stačil oženit a založit rodinu. Ten tuto malou potřebu těžko vykonával a byl často prošen manželkou a dětmi, aby se šel léčit k místnímu léčiteli, který bydlel v dolní části údolí, tenkrát se tam říkalo ve dvoře u Jana. Ondřej po čase tuto chaloupku navštívil, vařilo se tam parádní pivo a po deseti vypitých půllitrech svou nemoc vyléčil. Na základě prosení dětí, které prosily svého tatu, aby se šel léčit, říkáme nemoci prostata a místní léčebně se do nynějška říká u felčara. Tady bych rád zdůraznil, že název prostata se rychle chytil i v okolních místech a dnes jej používají lékaři po celé republice. Chtěl bych také upozornit na jeden důležitý fakt, Ondřej začal svou nemoc léčit jedním pivem, ale až desátým se vyléčil, proto se pivu dodnes říká desítka, kterou si do dnešní doby léčí prostatu mnoho mužů.
Petr měl v údolí na starosti stádo a protože se o něj velice dobře staral a poddaní jej měli rádi, začali mu říkat praotec Petr Koza, protože v jeho stádu převládaly kozy. Starostí Petra o chod života v údolí byly tak veliké, že část přenechal znalci místních poměrů, poustevníku Ondřejovi. Proto Ondřejovi začali říkat prvně fojt, starosto, v jednu dobu mu říkali soudruhu předsedo a nyní je to opět starosta, tento název se nám vrátil. Čili Petr se staral o zvířata a Ondřej řídil osadu.
Život v tomto údolí se všem velice líbil, proto řešili jediné dilema, jaký název dát osadě. Mezi Ondřejem a Petrem v těchto chvílích zavládla rivalita, protože uvažovali, po kom se vesnice bude jmenovat. Oba chtěli, aby nesla právě jeho jméno. Petr to chtěl, protože po Ondřejovi se již jmenovaly Ondřejníky, aby obec nesla název Petrovice. Oba si ale moudře uvědomili, že Petrovice jednou mohou být u Karviné, proto se oba dva u láhve slivovice dohodli, že použijí do částí názvu nové obce Petrovo dodatečné jméno Koza a u Ondřeje použili slivovici, díky které se seznámili a složením slov Koza a slivovice vznikly Kozlovice. Na závěr by stálo za zmínku, že ve vzniklých Kozlovicích byli dva lidé, kteří se s ostatními nemohli shodnout, jeden chytrolín pořád myslel a ostatní unavoval svými výmysly, tak jej poslali vedle na kopec, kde myslitel založil Myslík. Druhý byl naopak zcela zamlklý, vlastně tichý, tak jej vyhnali do vedlejší doliny, kde časem vznikla Tichá.
[ Tomáš Machálek, Milan Pavlištík, Petr Koza ]
