8. září 1294 daroval příborský hrabě Jindřich z Hückeswagenu zakládací listinou rychtáři Sydylmanovi a jeho dědicům ves Pormansdorf, aby ji vlastnil a řádně užíval. Položil tím základy lánové vesnice dle franckého a hlubčického práva. K řádnému užívání patřilo klučení do té doby hlubokých lesů, pálení dřeva v milířích na uhlí, obsazování vyklučených prostor a jejich přeměnu na prvozemědělské využívání, chov ovcí a později i skotu. Jak probíhal život v tomto, pro nás vlastně dávnověku, je dnes už těžko zjistitelné, většina uváděných dokumentů je založena na úvahách a dohadech listovníků.
Přenesme se však pro nás do novověku, který začíná objevením Ameriky v roce 1492. Pro Kozlovice a okolí přibývá historických dokumentů díky pohybu obyvatel za tzv. valašské kolonizace (16.-18. stol.). Tehdy se Valaši ze svého původního osídlení ve Valachii v Rumunsku pozvolna posunovali po horských oblastech Karpatského oblouku až do Beskyd a s sebou přinášeli mimo svůj životní styl (chov ovcí – tzv. salašnictví), svou mluvu, kroj, zvyky, písně a tance. Při této migraci dochází k míšení s již usedlým obyvatelstvem (většinou pasekáři), všude, kudy procházeli.
Valaši se řídili tzv. valašským právem, charakterizovaným dlouhodobým osvobozením od daní a různými úlevami. Při osidlování vyklučených oblastí a těžké práci v lesích jim přinášelo určitou volnost a vlastní samosprávu. Představitelem světské moci byl VALAŠSKÝ VOJVODA, který řídil valašská hospodářství v osídlených lokalitách, dozíral nad Valachy, hájil jejich zájmy a zprostředkovával styk s vrchností na Hukvaldech. Vojvodové pocházeli většinou z rodu Krpců. Sídlem Valašských vojvodů byly na tomto panství po 200 let (1565-1764) právě Kozlovice. Tuto dobu zpracoval ve svých románech spisovatel Bohumír Četyna z Frenštátu pod Radhoštěm.
Součástí obce Kozlovice je i část Měrkovice. Jako rok založení obce Měrkovice je brán rok 1789, kdy došlo k první parcelaci kozlovického panského poplužného dvora, na kterém robotovali osadníci z Kozlovic a okolí. Tento dvůr tu byl již v 16. století. Své jméno dostaly na počest tehdejšího hukvaldského purkrabího Ondřeje Měrky a za dobu své skoro 200 leté existence se pořádně rozrostly. Osadníci, kteří původně pracovali na panském, se v průběhu let začali věnovat hospodaření na vlastním a začali pracovat jako uhlíři v lesích, havíři v kozlovických železno-uhelných štolách, povozničili, či se věnovali řemeslům. Šikovnost měrkovských kameníků z lomu v Kazničově přešla až do Polské Kety, kde někteří z nich zakotvili již nastálo. Obec Měrkovice zanikla 1. 7. 1960 a byla přičleněna k obci Kozlovice jako její část.