Jsme na FacebookuPovinná vojenská služba letos (2004) končí, také povinné odvody jsou zrušeny. Jaké to bylo na tehdy dvouleté vojně (říjen 1955 – 57)?
Počátek ještě za ministra národní obrany Alexeje Čepičky (odvolán v dubnu 1956) byl typický např. tím, že jsme nikdo nevěděli ještě ani na shromáždění branců v Ostravě, kde si nás přebírali poddůstojníci, kam nás pošlou. Na dotazy v noci ve vlaku nám řekli, že nás vezou do krásného moravského města – až na nádraží při vystupování jsme zjistili, že jsme v Brně.
Tam nás čekal tzv. přijímač a poddůstojnická škola – vojna jako řemen, vše v poklusu od budíčku do nočního nástupu a čepobití, v noci časté poplachy. Jen někdy hodinový odpolední odpočinek a večer hodinové osobní volno.
Sloužil jsem u 16. dělostřeleckého pluku v Brně – Králově Poli v Jaselských kasárnách (nyní zrušených – nedávno se tam natáčely televizní Četnické humoresky) a v létě ve výcvikovém táboře Libava pod kótou 611.
V létě, ke konci poddůstojnické školy, si nás deset vojáků dal zavolat bez uvedení důvodu zástupce pro věci politické nadpor. Novotný. Odděleně, po jednom, s námi projednával nabídku ke vstupu do KSČ. Byl jsem volán první, členství jsem odmítl (stejně se nás zachovalo devět), jen jeden přihlášku podepsal a už druhý den byl odvelen do školy důstojníků v záloze.
Byla to doba zajímavá. Po výměně ministra Čepičky za Lomského došlo i v naší armádě k určité znatelné „oblevě“. Tak se mohlo např. stát, že i přes odmítnutí členství v KSČ jsme byli na závěr PŠ vyhodnoceni buď odznakem vzorný voják, nebo vyfotografováni před zástavou. Zajímavé také bylo, že jsem byl začátkem října za mazáky určen k přivítání nováčků na slavnostním nástupu pluku, a to hned po veliteli pluku majoru Novákovi. Nikdo mě necenzuroval, mohl jsem říci, co jsem chtěl. Všechny jsem přivítal, pochválil právě zavedené každoroční dovolenky a poukázal na tradici pluku. Věděl jsem, že před válkou byl v kasárnách slavný legionářský 6. Hanácký pluk, ještě za nás zde sloužil jako civilní správce budov důchodce – legionářský kapitán.
Vůbec zajímavé bylo, že velitelem pluku byl major Novák (hodně podobný majorovi Terazkymu z Černých baronů) a jeho zástupcem (mnohem serióznější typ) podplukovník Jiříček. Povídalo se, že velitel mjr. Novák a zástupce pro věci politické kapitán Král byli jediní, kteří věděli, co bylo v bednách dovezených a hlídaných ve skladech kasáren před měnovou reformou v roce 1953 – byly to nové peníze, které pak byly rozvezeny po republice.
Už v té době by se těžko našel důstojník v aktivní službě, který nebyl členem KSČ, ale přesto byly mezi nimi velké rozdíly, hlavně ti v PŠ byli hodně žhaví. Koncem léta jsme byli rozděleni k útvarům – dostal jsem se k 5. baterii 2. oddílu, která byla používána jako ukázková pro střelby. Přímým velitelem roty byl nadporučík Polanský, seriózní, přátelský a sympatický důstojník. Např. v politické výchově jsme na PVS hrávali šachy, mně toleroval fotoaparát, kterým jsem dělal snímky i na velkých cvičeních (byl plechový, a tak to vydržel). Fotky pro kamarády jsem nechával rozmnožovat běžně u fotografa v Brně, nikdo mě neudal v tehdejší špionmánii. Nadp. Polanský byl nápomocen, abychom se cítili dobře, jen nabádal k opatrnosti. Vzpomínám, jak se jednou stal terčem vizity sovětského poradce plukovníka Rozova, který s oblibou „seřvával“ před vojáky důstojníky. Byl to nezapomenutelný pohled, jak on, robustní s pláštěm až po paty, dělá vojnu – všeobecně měl přezdívku „něfachčenko“. Tradovalo se o něm, že nebyl spokojen s přiděleným autem Škodou Sedanem a chtěl také „autíčko s chvostíkom“ – Tatraplán, jaké měl velitel divize (obě auta jsou na snímku pořízeném v divizních garážích).
[ Jan Červenka ]
