2. světová válka

Poprvé se válka dotkla Kozlovic v srpnu 1944, kdy se po náletu angloamerických letadel vraceli dělníci v hloučcích po silnici Ostrava – Brušperk – Kozlovice. Sbíral je autobus a odvážel k napjatě čekajícím rodinám. Do Kozlovic se tehdy nevrátili 2 dělníci : Eduard Krpec a Bohumír Urbiš. A tak sklonek roku 1944, jakož i začátek roku 1945 byl prožíván ve strachu a úzkosti o osud spoluobčanů, pracujících roztroušeně po celém Německu, tzv. “říši” nebo “rajchu”, z titulu “nasazení”, jakož i v obavách o život otců a synů, kteří každodenně odjížděli za prací do Mor. Ostravy, kde byli vystaveni účinkům častých náletů. Čím blíže byla východní fronta, tím více se také zdejší obci vtiskovaly znaky vojenského života. V únoru se ubytovala ve zdejší obci německá jednotka. Zabrala celou školu, sály pohostinství u Tomášů i Řehánků a některé soukromé byty. Dnem i nocí pracovala rotačka a chrlila haldy map. Celkem bylo ubytováno asi 60 mužů a důstojníků.

Koncem února nabyla pak obec ještě frontovější tvářnosti. Po státní silnici Frýdek – Rychaltice – Příbor se netrhly proudy ustupujících německých jednotek, které za sebou vlekly bosé vězně a zajatce, civilní evakuované obyvatelstvo i s dobytkem. Vše táhlo za neznámým osudem na západ, horečně utíkalo před Rudou armádou, stojící již hluboko za Vislou. V noci zářily na nebi mohutné záře raket.
Kozlovicemi rovněž projížděla nejrozmanitější směs různě naložených rozlámaných povozů, které táhli unylí koně za surového pobízení tupých příslušníků organizace, jež byla svým otrokářstvím smutně proslulá a byla pojmenována po svém zakladateli “Todt”. Byl to ubohý pohled na zkrachovalou hrdost “pánů”. Stalo se, že jeden občan při pohledu na takovou mdlou kolonu dal znáti, že jeden kůň již daleko nepůjde.
Tu rozzuřený vozka, mávaje občanu nad hlavou bičem, řval a posuňky dokládal, že pojde-li kůň, zapřáhne tam jeho a požene klusem.
U Jana Tabacha, čp. 39 se ubytovali začátkem března příslušníci org. Todt a počali terorizovat. Denně požadovali 20 mužů z místního obyvatelstva na úpravu silnic, ačkoliv cesty byly dostatečně široké a sjízdné po rozhrnutí pluhem na sníh. Jejich velitel potřeboval denně jednu přípřež na vyjížďky, aby prý ohledal stav silnic. Měl veliký plán, že z jara se budou opravovat naše sešlé silnice. To budou pracovat všichni, i ženy a děti jako v Polsku. Ale na tak rozsáhlé opravy silnic již nezbylo času. Sebevědomý komandant šetřil své ubohé koníčky, aby mohl co nejrychleji, až toho bude třeba uprchnout. Jednoho dne se všichni ztratili.

Koncem března požadovala jiná skupina německého vedení Hukvald výpomoci obce Kozlovic v počtu třiceti mužů denně. Začalo se s budováním rozsáhlé protitankové uzávěry na okresní silnici Kozlovice – Hukvaldy, v soutězce v Rybím mezi mostem a mlýnem. Sváželo se veliké množství dobré kulatiny. Každý den mělo nastoupiti 30 mužů. Mělo vykopati asi 30 jam, 1,80 m hlubokýcih a 60 cm širokých, do kterých se měly zasadit silné kmeny, aby vznikla pevná uzávěra. Tyto práce byly sabotovány. Přicházelo vždy značně méně lidí, takže výkop se děl velmi zvolna. Závěru vlastně dokončila jakási zvláštní skupina z Brušperka.

Na silnici pod obecním lomem (v Rybím) byla vystavěna ještě jedna menší uzávěra. Současně stavěli podobné uzávěry v obcích Myslíku a Tiché.
Prakticky nebylo těchto uzávěr nikdy použito, protože hlavní nápor Rudé armády přišel z docela jiného směru – místo od severu, od východu. Po přejití fronty se o dříví podělilo místní obyvatelstvo.

Měsíc duben byl prožíván v předtuše událostí blížící se fronty. Přemýšlelo se a debatovalo o vhodných úkrytech a o tom, jak zachrániti sebe a nejnutnější. Projížděly trény německého vojska, různé štáby hodnotily terén, zvláštní skupiny zákopníků připravovaly mosty k vyhození do vzduchu. To vše pozorovalo obyvatelstvo s úsměškem a tichou radostí, jakož i s trpkou otázkou, co přinesou nejbližší dny. Konec dubna nabýval již dramatických forem. Stálá posádka z obce kvapně ujíždí. Spojenecká letadla jsou na obzoru denním zjevem. Palba děl od Mor. Ostravy je zřetelná. Z vršků Kazničova a Myslíkovských vrchů je pozorován pás kouře a ohně – to fronta svírala slezské hranice severně od Mor. Ostravy. Večerní nebe je plno rudé záře. Dodávka elektrického proudu byla přerušena, nebylo světla ani čerstvých rozhlasových zpráv. Nebylo novin. Každý se připravoval na nejhorší.

Poslední dny dubnové a první dny májové znamenají sled nepřetržitých transportů všech možných druhů, hlavně po pádu Mor. Ostravy (30. dubna), kdy část německých jednotek severně a východně Mor. Ostravy unikala zajetí po ose Mor. Ostrava bud’ přímo do Frýdku nebo přes Těšín a odtud na Příbor a Nový Jičín, nebo po všech hlavních a pobočných cestách na Frýdlant a pak dále přes Kunčice p. O. nebo Kozlovice do Frenštátu p. R. Silnice Frýdlant – Lhotka – Kozlovice – Tichá – Frenštát byla přeplněna vojskem, povozy a děly. Vysoko se zvedal prach nad upalujícími kolonami, mizejícími v dáli pod Javorníkem.

Po odchodu jedné jednotky přišla ihned druhá a tak se střídaly až do pátku do rána dne 4. května 1945. Zahrady byly přeplněny koňmi, pro které se bezohledně snášely třebas poslední otepi sena nebo slámy a zrno ze sýpek. Hustý déšt dodával všemu ještě ponuřejšího vzhledu.
Děti, ženy a mnoho součástí živého i mrtvého inventáře se stěhovalo z vesnic do samot, hlavně do chalup pod Ondřejníkem na Bahenné, v Tělacim a do sousední vsi Měrkovic. Ve staveních zůstali jen muži, kteří chránili majetek před úplným rozkradením.
V pátek 4. května přišly jednotky německého bojového sledu. Byli to vesměs bezohlední surovci, označení umrlčí hlavou nebo protěží, kteří ničeho a nikoho nešetřili. Běda, kdo se jim jen trochu postavil na odpor ! Přijely i tanky a mnoho děl, která byla rozestavena za vesnici východně od kostela a zamířena na silnici Kozlovice – Lhotka.

V sobotu dne 5. května počali Němci rozestavovat hlídky na okraji Kozlovic.
Přední hlídky Rudé armády byly ráno 5. května 1945 na severním okraji Myslíku, východně Lhotky a západně Kunčic p. O. ve všeobecném postupu na západ.

Dopoledne objevila se na hřišti SK Kozlovice skupina asi 6 mužů, kteří přišli z Frýdlantu a donesli zprávu, že ve Frýdlantě ustupující Němci zajímají české muže a odvlékají sebou. Taktéž se doneslo z Myslíku, že tam jsou zajati všichni muži. Později se potvrdila pravdivost těchto zpráv. Na Myslíku popravili Němci v noci z pátku na sobotu 4. května v Zátopkově lomu 11 mužů z Palkovic ranou do týla. Po těchto zprávách se většina mužů, kteří to zaslechli, odebrala do lesa. Ustupující nacističtí “hrdinové” zabírali pak vše, co se jim hodilo. Strhávali svá vyznamenání, dístinkce, která tak pyšně vystrkovali na obdiv a pálili je. Pálili i spisy a sklady ještě dobré výstroje. Cítili, jak se obchvat svírá. Kleště Rudé armády bezpečně stahovaly svá ramena přes Moravskou bránu k Olomouci a od jihu podél řeky Moravy. Němci to věděli a bylo jim úzko.

S první hlídkou Rudé armády setkal se již v sobotu dopoledne hajný Podlas v Prostředním Ondřejníku. Hlídka měla asi 6 až 9 mužů. Byla vybavena vysílací a přijímací stanicí. Téhož dne ráno prošla jiná hlídka Rudé armády okolo budovy arcibiskupské lesní správy v Kozlovicích.
Těsně před polednem nastal boj o vesnici Lhotku. Na Myslíku se bojovalo o střed vesnice. Kouř vypálených domů ve Lhotce i na Myslíku, rachot kulometů, pušek a hvízdání dělostřeleckých granátů ohlásily, že Kozlovice jsou v pásmu fronty. Mocná dělostřelecká a kulometná palba se ozývala po celý pátek a sobotu dopoledne z Kunčic pod Ondřejníkem. Ruské granáty vybuchovaly na Strážnici a německé zase na okrajích Lhotky.

V sobotu odpoledne došlo k ústupu německého bojového sledu. Prchající okupanti pobrali kdejakého koně i s povozem, sháněli nervozně jízdní kola, terorizovali každého, koho jen potkali. Zabíjeli a odváželi kdejaký dobytek.
Sovětská děla, pálící od Lhotky na německé tanky na silnici v Kozlovicích, zasáhla několik domů ve středu vesnice Kozlovic. Odpoledne byl osvobozen Myslík a Lhotka. Kozlovice očekávaly své osvobození od jednotek Rudé armády, které postupovaly ve směru Frýdlant – Lhotka. K večeru se rozpoutala palba mezi německými zajišťovacími hlídkami a předními jednotkami Rudé armády, postupujícími od Lhotky.

Německé hlídky se zachytily v budovách okolo silnice Lhotka – Kozlovice, kde se úporně bránily až do večera. Velmi utrpěl za těchto bojů dům Františka Boráka, Kozlovice čp. 399. Teprve k večeru, když Němcům hrozilo obklíčení rudoarmějci, kteří pronikli na Bahennou, ustupují německé hlídky kvapně s nastávajícím soumrakem údolím potoka přes samoty Jarošov do vesnice Kozlovice a odtud směrem na “Kotly” dále.
K úplnému vyklizení obce okupanty došlo mezi 22. hodinou a půlnocí. První hlídky rudoarmějců vnikly za večera mezi 19. a 23. hodinou na Bahennou a do samot podél silnice Lhotka – Kozlovice. Brzy po půlnoci vnikají do vesnice samotné.
Za ranního rozbřesku vracejí se muži z lesů, sundávají protivné dvojjazyčné nápisy z obchodů a škol. Od rozednění projíždí vesnicí nesmírná masa rudoarmějců v autech, s koňskými povozy a děly. Udivené obyvatelstvo schází se okolo silnic v houfech, provolává slávu vítězům a nabízí občerstvení.